Nebude se mi odsud chtít, až budu starej. Je to moje vlast.

Jasně, už před léty jsem psal, že když začíná jaro, je to cejtit ve vzduchu a zejména ty podvečery sou nádherný, že mi vhání slzy do očí a cejtim se jako spokojený penzista, který přehlíží krajinu. // Takhle ve Sdružení, takhle z pankráckýho vršíčku, takhle v pozdním věku, je to ještě o něco výraznější. // Samozřejmě nesnášim fenomén sousedství, a potkat fajn lidi a pěstovat (sousedský vzaby) mi nikdy nešlo, ale jisté pozvolné propojení fenoménu Sdružení s štamlokálem u Rumlíka a pozdravováním se s různými lidmi během dne na ulici, má něco do sebe. // Sedět s chlápkem na Pankráci zalitý sluncem, ve čtvrti, kde jsme oba vyrůstali, akorát on o pár let dřív a do vyššího věku, a vzpomínat na starý časy. // Nebo jít dolů do Nuslí a potkat se v nonstopáči, kterej jsme chválili s Rudesheimem a o němž jsem kdysi napsal jeden z nejdojemnějších spotů postupně s partou nejen lokálpatriotů, ale taky divadelníků, z nchž se také vyklubali lokálpatrioti. // Prahu znám dobře a některý její části mám hodně rád, k některejm mám blízkej vztah, ale tady si fakt přijdu celkem příjemně, doma, nachbarschaft. // Stárnu.