...a vrátíme se buď soukromym tryskáčem, anebo v rakvi.

V hospodě U Malýho Dyby je poměrně málo místa, takže si nezřídka k sobě sesedají různé nesourodé skupinky, resp. individuální hosté. Někdy to vede k navázání nových přátelství, jindy k mlčení, někdy k rozpačitým vstupům cizích elementů do hovorů.// Onehdá dorazila Holka v kožený bundě (H.) s Parťákem (P.) a nebylo se kam vecpat, takže hned šli k jednomu stolu, kde do tý doby živě debatovali tři chlápkové. // Jeden z nich, jak se ukázalo, zná H. z dávnejch dob. Ona ho nejdřív nemohla poznat, pak se jí vybavil a hned se dala se Starym Známým (SZ) do řeči a nadšeně vzpomínali na bohatýrský historky z dob před deseti lety. // Parťák se moc nezapojoval, mlčel, a střídavě se nudil nebo tvářil naštvaně. Dodal bych, že byl viditelně mladší než ta Holka. // Následně za původní dvojicí dorazil Ještě Kamarád (K.) // Ten byl rovněž mladší, líbezná tvář, upravený obočí a kšiltovka, řek bych mu maximálně pětadvacet, ale spíš dvaadvacet, ale z řeči nakonec vyplynulo, že už mu bylo osmadvacet. Dělnickej kádr, ale takovej ten inteligentní a kultivovanej. // Ten se zapojil okamžitě a živě, jednak mu komunikace zjevně nedělala problém, jednak se docela dobře znal s Holkou v kožený bundě (oproti mýmu prvnímu odhadu, že bude spíš kamarád toho Parťáka). // Ten Parťák nebyl nikterak agresivní, možná je to jen takovej mlčelivej typ, ale něco mi říkalo, že ho to moc nebaví. // Ale vlastně byl všem ukradenej. Mně taky. // Ta holka: živá, energická, vtipná, ale ne přehnaně afektovaná, ani na sebe záměrně nestrhávala víc pozornosti. Tmavá. Typ, co bude vždycky hezkej, a teď už má vrásky kolem očí a úst a na čele a je zrovna v tom mezidobí, kdy je možná nejkrásnější, za pár let už přece jenom bude stará, byť samozřejmě základ tý krásy zůstane. Ten tam byl i předtim, když to ještě nebylo vono. A příště už to nebude vono už. // Ne, že by mi šlo právě o tohle, samozřejmě. Jen intermezzo. // Možná je čas přece jenom vzácnost.