úterý 25. července 2017

Ten váš kamarád, kterýmu říkáte Prase

Dojezdy pro hvězdy. // Výměna svatebních historek. // Banatovich: "Teodor Biškek" já: "Almaty Mahlerová" // Král Fear. // Na východ od karavanseráje // bizarní sen s lowry-lynch-cronenberg momenty, samozřejmě z výjevy ze Sdružení a známého města na pomezí mezi sedmdesátkovou vídní a fiktivní varšavou. klíčový prvek, trpajzlík, jenž je guru a legenda, vyskytuje se osobně i na plakátech, zejména se sloganem-životním heslem, psaným (a skandovaným!) jakousi bizarní angličtinou, již asi nejsem schopen reprodukovat. Postupem času vyjde najevo, za potlesku ostatních, že toto heslo znamená "nic nemá význam". opakování, nadšení, všeobecná radost, potlesk. // to takhle jedeš metrem a náhodou tě osloví nějaká holka coby starýho známýho, tápeš, snažíš se vyhnout detailům, výměna neutrálních frází. Přitom stoupá vnitřní zmatek - "nedávo jsi mi psal, já neodpověděla.." - není to žert, obratná mystifikace? Furt nevíš, nemáš se čeho chytit. Až pak padne zmínka o městě P., odtamtud nikoho jinýho neznáš! No, že člověk nepoznává lidi nebo zapomíná, je celkem běžný, ale tohle přžece nebyla banalita. Jméno se nejdřív zapomíná, pár piv tu fotku vyleští, zpívá Pospíšil, ovšem právě jméno jsi nezapomněl. Vystupuješ jdeš trochu jako omámený a přemítáš o tom, že to vlastně tehdy nebylo v tý posteli marný a že i dneska má celkem jiskru... // Čím to, že jsem si vždycky začínal se staršíma ženskejma? // Koukám, že vás Hackl pořádně rozberal. // V horách nostalgie, v údolích vzpomínek, na březích rozhodnutí.

Žádné komentáře:

Okomentovat