úterý 25. července 2017

Ten váš kamarád, kterýmu říkáte Prase

Dojezdy pro hvězdy. // Výměna svatebních historek. // Banatovich: "Teodor Biškek" já: "Almaty Mahlerová" // Král Fear. // Na východ od karavanseráje // bizarní sen s lowry-lynch-cronenberg momenty, samozřejmě z výjevy ze Sdružení a známého města na pomezí mezi sedmdesátkovou vídní a fiktivní varšavou. klíčový prvek, trpajzlík, jenž je guru a legenda, vyskytuje se osobně i na plakátech, zejména se sloganem-životním heslem, psaným (a skandovaným!) jakousi bizarní angličtinou, již asi nejsem schopen reprodukovat. Postupem času vyjde najevo, za potlesku ostatních, že toto heslo znamená "nic nemá význam". opakování, nadšení, všeobecná radost, potlesk. // to takhle jedeš metrem a náhodou tě osloví nějaká holka coby starýho známýho, tápeš, snažíš se vyhnout detailům, výměna neutrálních frází. Přitom stoupá vnitřní zmatek - "nedávo jsi mi psal, já neodpověděla.." - není to žert, obratná mystifikace? Furt nevíš, nemáš se čeho chytit. Až pak padne zmínka o městě P., odtamtud nikoho jinýho neznáš! No, že člověk nepoznává lidi nebo zapomíná, je celkem běžný, ale tohle přžece nebyla banalita. Jméno se nejdřív zapomíná, pár piv tu fotku vyleští, zpívá Pospíšil, ovšem právě jméno jsi nezapomněl. Vystupuješ jdeš trochu jako omámený a přemítáš o tom, že to vlastně tehdy nebylo v tý posteli marný a že i dneska má celkem jiskru... // Čím to, že jsem si vždycky začínal se staršíma ženskejma? // Koukám, že vás Hackl pořádně rozberal. // V horách nostalgie, v údolích vzpomínek, na březích rozhodnutí.

neděle 23. července 2017

Skutečná událost

Friends will be friends // Fintový poradce hraběte Hackera // začalo to samozřejmě dávno a jinak, nicméně neškodí připomenout jeden milník, už proto, že jsme byl tzv. u toho; a samozřejmě bych zmínil i trenažér zábavy i sentimentu v této podobě. // gejzíry sentimentu, dojetí a sebedojetí, to vše v zálivce toho nejjemnějšího a nejprimitvnějšího humoru. tuny chlastu, řev pozounů, tanec, zpěv, řev paviánů, potlesk, hlasitý smích - a pot. // příběhy, počátky příběhů, to všechno heroin, doba před deseti lety i jindy. // utajovaný a precizně realizovaný příjezd nečekaného hosta: návraty Ester Kočičkové. // Velký učitel, Foma s dětmi s neopakovatelnou mimikou, pan Horáček, pan Pravda (Gerloch), tlustší Pavel Vítek, matka nevěsty model Marie Reslová, pan Burns, Martha a Tena Elefeteriadu, Haselhoff, Peter Banatovich, Nathan Lane, Zach Galifianakis, Marián Čalfa // "všimli jste si, jak ztloustla?" // neobratné pokusy o galantní oplzlost, tak aby bylo jasné obojí // hovory o transkách, líčení sexuálních praktik, invazivní žena, historka o posrání se v taxíku // předcházelo tomu další utajování a jinačí večírek: rozlučka // je to všechno samozřejmě potlačování, skrývání, odmítání, tradiční maskulinní brzda, obecná mužská vize (ÖMV), lekce autenticity a prožívání jsou nutností. // jsme starý, jsme sentimentální, ale furt je s náma prdel. // nebude se mi odsud chtít, až budu starej. // Byl jsem na jedný svatbě.

neděle 16. července 2017

Žít jako Lowry

ale psát jinak // psát do Lotyšska aspoň dopisy // pusa na tvář, která je nejsladší // odpor k mladým lidem // mluvit německy jako prasata // host, který neopouští hospodu, ani když je zvařeno a zhasnuto // snít // smska, která zahřeje // nové krycí jméno: Spolupracovník // very high noon // a přírodní bílá barva na záda - opět // divadelní historky // "ale nevim, jestli by se ti chtělo makat"

pondělí 10. července 2017

Nad Havlem

Ulice Perlitová // čtenáž // opakované připomínání scény s trpaslíkem // balkonový večírek // nějaké ty soukromé ožíračky // k zvláštní směsi stresu a nudy se občas přidává destilované zoufalství // už nikdy spánek // ponořit se do už-ani-ne sebelítosti // časy, kdy je všem všechno jedno a nic je nezajímá. // vyšehradská čtvrť Výtoč. // opilecké sebedojetí a starý časy

středa 5. července 2017

Zůstat až do konce zcela bez úřadu

Zahradní hovory o synchronicitě. // Uprostřed úvah kde život náš je v půli se svou poutí a co s tím podniknout. // Možná byla pravá chvíle na toho Cosseryho. "vedl život sestávající čistě jen ze zábavy a tvůrčí zahálky, v tom byl lepší než Cioran"; "žil svobodně díky velkorysosti přátel a pár autorským právům" // koneckonců, k tomu Cioranovi: "Od této chvíle se jeho skrytá existence odehrává v zatuchlých hotelových pokojích a pokojících pro služky. Cioran se totiž netajil, že za svůj hlavní životní úkol si vytknul vyhýbání se poctivé práci. To se dodatečně ukázalo správným a navíc i užitečným řešením." // Míval rád noci, ale dneska přinášejí hlavně pot, pochybnosti a probouzení z děsivých snů. // Jede metrem, vedle něj stojí dívka nebo snad mladá žena; přistupuje jeho otec - ačkoli ho zdraví, nevšímá si jej a jde rovnou za onou dívkou; ukazuje se, že jde o jeho milenku. O něco později: opět jede metrem, opět vedle něj stojí (jiná) dívka. Věnuje jí trochu pozornosti, něco v ní ho láká. Opět přistupuje jeho otec, tentokrát ho zdraví jako první a s touto svou milenkou jej seznamuje a společně tráví několik chvil. Později se ocitá na místě, kde byl ve snech již mnohokrát, na rozlehlém náměstí, rušné tříédě a velké kancelářské budově, postupně sám a doprovázen sestrou a později matkou; místo neexistuje, mohlo by být v nějakém německém městě, ovšemže podvědomě jde o Berlín; volá mu kamarád a řeší s ním praktické problémy, které reálně existují: probuzení se blíží. // S Cosserym aktualizovaná vzpomínka na Piňeru, zejména to, jak šlo coby začínající mladík rychle vystřídat redakce něolika kulturních časopisů, ve 40.letech, v Havaně. Maně vzpomíná na "monolog o latinskoamerické literatuře." // Ach, ta krásná odpoledne v Merkuru // Najdi si nějakou bohatou a tlustou holku.

pondělí 3. července 2017

O zarputilém praseti, které si šlo svou vlastní cestou

"vyznavač filozofie lenosti, obývající padesát let stejný hotel" // "postavy namísto revolty za cenu minimální námahy dosahují nerušené radosti ze života" // "odpor k ponižujícímu pracovnímu prostředí vycházel z jeho přirozených aristokratických sklonů, jichž si však nebyl vědom" // lenost i na čtení, na setkávání se s lidmi; na spánek // nebylo od věci, že v noci na ten den se mu zdálo zrovna o dávno zapomenuté historce se schůzkou s člověkem, o němž sice mnohokrát vyprávěl, ale už ho nikdy znovu neviděl - ve snu navíc spojeno nesouvisející, ale průzračnou asociací - a ráno pak tohle // jemná excitace aneb jak u Greena // pár záblesků zadnic a zadniček // utopení, utápění, macerace, nakládání // líh

neděle 25. června 2017

I z Lotyšska lze utéct.

Poznámka v lajfstajlový rubrice: digitální detox - být offline je trendy! no, nevím. // čtrnáct možná nejdivnějších, možná nejsvobodnějších, možná nejsmutnějších dní v roce/dekádě/Decadě /(spíš Moabitu)/ životě. // Jak mi kdysi říkal P.H. "stál jsem na roczestí uprostřed prázdný krajiny a cejtil jsem, že se můžu vydat úplně kamkoli" // Úplně kamkoli to ale (už) nejde. // Pár přednášek o divadle a životě jako zamlada, jinak standardní nihilisticko-dekadentní večírek. // několik jiných, vesměs zbytečných, a jedno posezení v překvapivě útulném rodinném kruhu // vždycky je čím se trápit, vždycky je na co se těšit. // poučné posezení s překvapením - Vacek a jeho moudra: /v debatě o robotizaci a zániku tradičních řemesel/ "já jsem rád, že nemám práci, protože bych o ní za pět let přišel"; /v reakci na "Myslel jsem, že to bude jednorázová záležitost/: "to by si měl nechat každej chlap vytesat"; /v debatě o prohazování partnerů jako prevenci, jak se vyhnout nevěře (sic!): "já nemám zájem o svojí partnerku, natož o něj". // "Walterovi nic řikat nebudeme, jen by to rozkecal." Tak nějak. // Tradiční témata: anál, monogamie, vyhoření, svatby, roboty. // Rozchechtaný a excitovaný známý, jako kdyby právě dokončil nečekanou soulož (víte, co píše Seneca ve svých listech o přátelství?) // Glogau a jeho teze (v debatě o nevěře): "samozřejmě si myslím, že by lidé měli být zdrženliví, umět se ovládat a trpět ve svých dlouhodobých vztazích, ale zase jsem daleko někomu radit, jak má žít." // odjinud a podstatně: Dobré rady od toho, do jehož očí se pokaždé dalo zadívat a jehož poznámkami se vždy dalo řídit: "začni běhat, a napiš knihu" //

neděle 11. června 2017

Jaký ty máš vlastně ambice?

Po osmi letech - na stejném bodě? // Možná nimární se v citečích, možná přebujelá sebelítost, možná jen stud a nechuť // Ono samozřejmě je to všechno jedno, ale bohužel zároveň nelze říct mně je všechno jedno // Jak rád bych // Procházky známými a méně známými krajinami, pot // Večírky, které vlastně nestály za to // Kluci z ulice Vyhoření // Velká divočina. Cesty // "Měl bys konečně začít něco dělat!" řekla mi (před třemi lety?) Nepopsatelná. Nezačal jsem. Krok do neznáma...? // Hledání alternativ, hledání síly. // Občas si, z nostalgie, čtu starý příspěvky na blogu, občas, z nostalgie, ovšem též pro pobavení a načerpání sil, čtu starý příspěvky na Válcově blogu. A občas, z .., pro... a pro..., zajdu i do Václovy sekce "starý blog". // Před dvěma lety umřel James Last, před dvěma lety jsem vešel do Listu živitelky, před třemi lety jsem udělal (možná dvojí?) profesní salto mortale, před třemi lety jsme se dali dohromady s J. a před rokem se rozloučili. // Před osmi lety jsem začal "utíkat". // Před sedmi jsem začal být nějakou dobu šťastný, před pěti jsem zažíval nejexcitovanější (a dodnes nejcitovanější) časy. Před deseti lety jsme založili Marinádu d.a., Sekvestory n.ž. a byl jsem poprvé v Rumunsku, před devíti jsme byli poprvé v Berlíně a taky na Magistrově svatbě. // Před rokem se B. a R. přistěhovali do Sdružení, a já pár tejdnů po nich.

neděle 4. června 2017

Pod-lod-nik

Nadčasový design, stará dobrá kovářská práce, hodně vychytávek, které vás příjemně překvapí, různé velikosti a výšky stojanů. // Dobrý a špatný hédonismus, opět. // Bejt odpovědnej vegan a užívat si života. // Pod užíváním života si každý představuje něco jiného, ale serou nás stejní lidé stejnými věcmi. Ledaže by někdo uplatnil disentní názor, případně silně disentní názor. // Příjemný posezení v již zarostlé zahradě, při vypití dvou litrů vína téměř sólo. // Divnej tejden, jen pár hajlajtů (nestačí mít). A tak to máte každej den. // Pak že porno škodí. // Neklid a nervové strajky. // Pokus vyhrát divadelní štafetu, žertování na všechny strany, žoviální servilita křížená s úlisným humorem i s někdejšími nepřáteli. // Navázání kontaktu se Sportovní ženou a Kötschenbrodův živý zájem. // Historky z Nonstop baru Fialka Kunovice. // Sedět a dívat se do zdi je na hovno. Stejně jako ležet v posteli a dívat se dos tropu. Ale občsa se prostě nic nechce a i procházky jsou zoufalecký. Neděle. Večery. A rána. //

úterý 30. května 2017

Jeder stirbt für sich allein

Kötschenbroda byl třetí den za sebou v hospodě, neslýchané // U Rysů to žije. // Plány na pronajmutí dalšího bytu za účelem pořádání dýchánků, hebraistických seminářů a orgií s osmiletými otrokyněmi. // Připomenutí historky "Kde jsou moje miliony?" aneb převrácení tradiční hlášky "na to, co umíme a jak vypadáme, se máme ještě docela dobře" v ještě tradičnější "na to, co umíme a jak vypadáme, se právěže nemáme moc dobře" // Přijít si jako zloděj, který chodí po špičkách a čeká na odhalení a pořád se nic neděje. // V práci v módu Z Lotyšska nelze utéct. // Pak kino. Poslední rodina. Film jak kráva. Nebo četba. To ještě zachraňuje. Snad i tvorba? Mezitím ovšem příboje sraček, na něž nelze nemyslet. Zkejsnout v práci a neudělat nic. Zkejsnout doma a jen tak zevlovat; den uteče jak večerní zprávy. // Tindrová zábavička. Fotky z facebooku - zvláštní, kolik lidí má profilovku z cest, z vejletů, v pozadí s mořem, horami, se známými výjevy ze známých měst. Nebo aspoň s výhledem na Prahu, z přesně toho místa, kde se potkal Ševčík se Zemanem. // Očividný bitches, solárkurvy, duckfaces- rovnou pryč. Fotka se psem nebo jinými zvířaty - pryč. fotka ve sportovním, na lyžích, na túře - pryč. A pak taky - příliš mnoho společných přátel - pryč. Jistí společní přátelé - pryč. Příliš mladá - pryč. Ale taky: dva společní přátelé -známí dekadenti. OK! Šibalský výraz ve tvářích. OK! Společné zájmy - architektura 70.let, brutalismus. OK! // Některé se rozpovídají. Případně to mají až strašidelně nalinkované, co ano, co ne. přes týden nechodím ve sportovním, nech se překvapit. povinná formulka: nemám zájem o ONS. ve většině případů pak ale taky řeči v angličtině - ozvěny kopřivovské, vyhledává jen cizince? nebo spíš: aby byla šance u projíždějících exotických zájemců - ale to se jaksi vylučuje s tím "nemám zájem o ONS", že? Kurvičky. Kukmal.// Inu, stejnak dojde k příjemným hovorům. Pokračování tradice epistolárních románů. Lidi si chtěj psát. // to grindr je normální teploušská seznamka. všichni do půl těla a rovnou píšou, že bottom, chems a bb, a hledaj medvědy. Přímočarost// Chvilky nosztalgie. Už to ve mě vzbuzuje i Udo Lindenberg. Něco je špatně.

neděle 28. května 2017

Malostranský Dworkin.

Esenciální odpoledne s ním, s ní a s očekávaným hostem. Whisky, slunce, pařák a hisptři. // velké hovory. // Před vámi volný weekend, nad vámi blankytné nebe a ve vás doutnající vášeň. // Ty jsi pro ženy nedostupný, odpovídáš nepříjemně a s odstupem. // On si myslí, že jsi asexuální, já to tak úplně nevidim.. // Kdybyste jí začal dělat nějaký návrhy, už jsem vás chtěla před nim varovat. // "I like king walks on the beach, bick dicks and fried chicken." // Kdybych nevěděl, že je to láska, myslel bych, že je to obnažený kord". // He is a very difficult guy and a player, but a great smooth talker and very persuasive, never fake though. // the appearance of a boy, usually in his teens, that includes a bit of scruff, buff and a lot of sexy. // used to describe anything that is extremely awesome, badass, or insane. // pikaro se německy řekne "Schurke". Ale taky se dá říct, že Der Begriff wird gelegentlich verharmlosend oder ironisch gebraucht. Es existieren zahlreiche ähnlich gelagerte Begriffe, darunter: Gauner, Halunke, Schuft, Strolch, Übeltäter, Bösewicht oder Spitzbube. // Život? Zeptejte se v pokoji pro služebnictvo...

Ty seš ale zlej píčus

Neděle. Jako by to samo nestačilo k nasranosti. // Ještě má čék spoustu odkládanejch povinností. Když se konečně do jedný úředničiny pustí, je ještě nasranější, neuleví se mu ani náhodou, že to má z krku. // Domluvený sraz. jako by nevěděl, že si žádné srazy dopředu domlouvat nemá, že ho to pak otravuje, vytrhuje, dusí. a když už, tak určitě ne v neděli, na neděli si člověk nesmí nic domlouvat ani nic plánovat. to ví už léta. a přesto. // a do toho volá matka. // včera rovněž zásah do plánů, ale venkoncem příjemný, procházka se známou partou tradiční trasou vršovice-strašnice-záběhlice. dnes již nestárnoucí historky "imre u synagogy" a "dědek a negři v nákladním výtahu". // Domácí práce (iracionální domácí práce) jako příjemná prokrastinační zábava, která ale nakonec taky opruzuje - tak často se člověk ani k prokrastinaci neodstane a občas je potřeba mejt nádobí, jen aby bylo do čeho nalejt pití, uklízet, jen aby nebyl bordel, a prát, jen a by bylo do čeho se navlíct. // nekončící kolotoče odpornejch trapností. // sem si potřeboval nainstalovat jednu aplikaci kvůli práci. když už sem byl v tom, nějaký jsem si smazal (do toho telefonu se nic nevejde, jak to ostatní dělají?), a rovnou sem si teda stáhnul grindr a tindr. přenes sem se přes nějaký potíže technickýho rázu a vypadá to na klasicky návykovej žrout času. trochu zábavný, tochu trapný a trochu blbý. jako všechno celkem. příště můžu zběhlýho poradce dělat KK já.

pátek 26. května 2017

Ani se nehajlovalo?

Navštívila nás v kanclu N., i s miminem. Vzpomínám kolik holek, s nimiž jsem něco míval, má teď dítě - nebo víc dětí - a tehdy je ještě neměly. Je jich pár. H., J., A., N. právě... a další přibudou. Jistá nostalgie v tom je, ale nemůžu se nějak přinutit k pocitu, že jsem o něco přišel - ale ani, že bych něčemu unik(a)l. Anebo ... všechno je na svém místě, Každý hraje svou roli. // Podivné prázdno související s přechozeným pokusem o zmrtvýchvstání a dnešním předstíráním, že všechno jede dál. // Ultimátní večírek aneb návrat do O., na posvátnou půdu, a 14denní festival smrsknutí do jediného dne, noci a rána... a rozpáleného dopoledne v parku. Milí lidé a obvyklé diskurzy, jen s větší intenzitou. // Návrat ve snách, ale v pořádku, dokonce i práce proběhla jako by nic.. // Milý drobný večírek. // utrpení ve spojení s rodinným vícebojem. A teď kdyby to ještě bylo dvojmo, jako třeba loni.. uf. // Sdružení minimálně další rok. Resp. vzhledem k předstihu, rok a čtvrt. To bych moh dotáhnout až do těch komunálek. // vejlet se starou partou do města B. Poklid, tradice, posedávání, buržoazie, popíjení, závažný hovory. Steglitz-Zehlendorf se ptá: "a to se ani nehajlovalo?" // Ne. Ani tu salvu. // ale příjemný to bylo, to zas ne že ne. // Svačina do práce. // Stará láska nerezaví. "a neurazil jsem ho nějak minule..?" "ne. vůbec, naopak, byl z tebe nadšenej" - po příchodu: opravdu. "ty jo, na příští víkend s sebou rozhodně berem Varyše!!"

neděle 14. května 2017

Better than be a product of the old button-puncher à la Ibsen

Když řiká Zdenál, že Berlín je město-palimpsest, které se neustále přepisuje, není v něm tak ani nic historického (jen stopy), ani nic původního (jen tušené stíny), ani nic trvalého (kromě neustálé změny), tedy město v pohybu, což mu dává jednu za základních faset jeho specifičnosti, pro Budapešť je výmluvné, že jde o město, které naopak vzniklo naráz, v rámci krátkého časového úseku a i když je složeno ze tří původně samostatných a samozřejmě odlišných částí, fakticky má jednotný, neměnný charakter. Což podtrhuje i skutečnost, že výstavní baráky z přelomu 19. a 20.století jsou až na pochopitelné výjimky typu parlamentu, této stavby-svatebního dortu, tohoto pomníku maďarskému vlasteneckému moumentalismu, vesměs zaprášené, zanedbané a daleko víc než opravené prachtvolle gebäude někde ve Friedrichshainu a ano i na Vinohradech ilustrují ty vzpomínky na staré zlaté časy. To je symptomatické, protože určujícím prvkem maďaristiky jakožto zcela svébytného přístupu k životu je práve melancholie, nostalgie, vzhlížení k minulosti, která je přitom vlastně nevábná, odtud proslulý maďarský smutek, který na venkově dostává nádech čirého zoufalství a totální nehybnosti. Právě tenhle pocit pak jasně prostupuje maďarskou literaturou a filmem, s občasnými výystřelky k až bernhardovskému vzteku (což je zas vidět na současném maďarském divadle, ale jen do určité míry). Směs uherství a monarchistického okouzlení s balkánským elementem je doražen bolševikem v pozoruhodný mix, který jinde v okolí nepotkáme. A samozřejmě ten jazyk, jako hrdý prvek izolace, jako štít, nesený nadšeně po staletí navzdory všemu a vedený jako jasný znak výlučnosti. A to důležitý vždycky na prvním místě, v datech i jménech, koneckonců i ve slovosledu. Takže ve všem zdánlivém chaosu a bizáru je nakonec skrytá logika. Protože stejně jako to, co vypadá zaprášeně a zanedbaně, je nakonec krásný, to, co vypadá jako náhodná změť a chaos je nejpřísnější rozum. Pak si maďaristika může klidně dopřát takový absurdity, jako je demonstrace o půlnoci. A pěknou estetiku 70.let. A neliberální demokracii. // Jistě by se dalo mluvit o Budapešti jako party-městě, jako o kolotajícím duchu kulturního a společenského života, kde je vždycky kam zajít, ale má to navíc ten umaštěný východoevropský nebo až balkánský pel, oproti příliš spořádanému a drahému západu, ale to je myslím jen módní klokot a koloc. // Ale ta nafetovaná zpěvačka s účesem typu Johana Švracová, co se válela po podiu a extaticky ječela do mikrofonu za zběsilého tempa bubeníka během jednopísňového koncertu neznámé kapely, ta si to dávala skvěle.

středa 10. května 2017

Znásilňuj je!

"Nemáš pro mě nějakou svobodomyslnou kamarádku?" "Cože? Tak z nich ty svobodomyslný kamarádky dělej, buď inspirativní, evangelizuj - znásilňuj je!" // Padlo i pár dalších věcí. // Zábavy starého střihu, nenadálá i plánovaná setkání, víření těch stejných témat - a je to vlastně fajn. // Jakoby poslední dobou byl permanentní weekend. // Přesto si člověk neodpočine. // "To neni nic proti análnímu sexu, samozřejmě.." // Hysterická doba, provolání, hádky o politice. i s blízkými přáteli // A do toho sny, až příliš mnoho. Úkoly, jež jsou odsouvány, a trapnosti, provinilosti, hřích, výčitky. // A samozřejmě zoufalí opilci. // Občas se člověk něčeho dotkne. / Krása. A vzpomínky na ostravský časy. // On je na všechno nakonec jednoduchý recept. // Po excitaci následovala dekapitace, ale jak známo, z Lotyšska nelze utéct. Tak jsem tady (ty chceš spát, tak proč voláš... však to známe. // To je ten problém. Že už to známe. Všechno.

pátek 28. dubna 2017

Excitace.

Bylo to po tejdnu nebo dvou obzvláště únavnejch a unavenejch, otravnejch a zalitejch blemcavou nechutnou sračkou bezvýchodnosti, trapnosti a nudy. // Tak s pondělkem člověk oživí svůj nápad, že by o nadcházejícím, tzv. prodlouženém víkendu (což je termín, který náš nejmenovaný přítel a soused, jeden z našich nejlepších lidí, nezná, neboť pracuje z domova a na sebe, tedy kromě dní, kdy nepracuje, neboť nemá žádné zakázky), vyrazil na výlet, ideálně do města, kam se již chvíli hotovil vrátit, zejména z literárně-filozofických důvodů. // Z neprozřetelnosti či snad veden dobrým úmyslem se o tom zmíní příteli, který jat náhlou myšlenkou, začne organizovat spoluúčast. Nejen svou, ale mnoha lidí. Z poklidného osamoceného bloumání po kavárnách a čtení na břehu Dunaje vyleze monstrózní kolektivní výlet, který má uspokojit nejrůznější protichůdné zájmy a tužby. // věc je třeba plánovat a organizovat v řádu dnů, nikoli týdnů a měsíců, jako obvykle. časté telefonáty, ladění detailů. Dostavuje se excitace. // Do toho decentní ruml-akce s tradičním štamgastem a návštěvou z východu. Následováno pozoruhodným výletem do Brna s nečekaným divokým večírkem. Bez následků: a následně již přistupujeme k partě přátel do jídelního vozu. Vybrané sprosté vtipy, historky, spory, a tak dále. Tři dny zábavy, ale i zvratů. // A po excitaci, se, správně, dostavuje pád na dno ještě hlubší, než bylo nejhlubší dno předtím. O tom příště.

čtvrtek 6. dubna 2017

Se dobok, se trombiták

V roce 1979 se oženil s maďarskou esperantistkou Evou Tófalvi a přestěhoval se do Budapešti. // Používal pseudonymy A. K. Nikolčický, Bohuš Pracký, Al. Pakulas, Fokr Chdzudz a O. S. Vetti. // Zato si k nám přisedl jeden mladý slovenský kněz a básník. Byl to kněz řádový, byl františkán. A básník to byl surrealistický. Jak to dal všechno dohromady, nevím. Na sjezd přijel na motocyklu. Byl tak samozřejmý, že to překvapovalo. Ale zapadl dobře. Byl to živý, temperamentní muž upřímné sdílnosti, plný nápadů a vtipů. Jeho oči nedaly pokoj žádné dívčí tváři, která se tam mihla. // Do roku 1990 pracoval v Útvaru hlavního architekta města Brna coby specialista na dopravní systémy. // Za druhé světové války pracoval jako zemědělský revizor.// Dramatické pásmo z prací rumunských spisovatelù na téma osvobození Rumunů z tureckého, feudálního a fašistického jha. // Jeho teorie patří k největším dílům světové lingvistiky 20. století, ačkoli má také celou řadu odpůrců. // Mezinárodně se proslavil románem Umírala mladičká z roku 1931, ve kterém je tolik bezprostřednosti, citu, sugestivního vypravěčského umění a vroucnosti, jež i ve finské literatuře, která je právě těmito prvky tradičně bohatá, zněly nově. // Už to nejde.

středa 5. dubna 2017

...a vrátíme se buď soukromym tryskáčem, anebo v rakvi.

V hospodě U Malýho Dyby je poměrně málo místa, takže si nezřídka k sobě sesedají různé nesourodé skupinky, resp. individuální hosté. Někdy to vede k navázání nových přátelství, jindy k mlčení, někdy k rozpačitým vstupům cizích elementů do hovorů.// Onehdá dorazila Holka v kožený bundě (H.) s Parťákem (P.) a nebylo se kam vecpat, takže hned šli k jednomu stolu, kde do tý doby živě debatovali tři chlápkové. // Jeden z nich, jak se ukázalo, zná H. z dávnejch dob. Ona ho nejdřív nemohla poznat, pak se jí vybavil a hned se dala se Starym Známým (SZ) do řeči a nadšeně vzpomínali na bohatýrský historky z dob před deseti lety. // Parťák se moc nezapojoval, mlčel, a střídavě se nudil nebo tvářil naštvaně. Dodal bych, že byl viditelně mladší než ta Holka. // Následně za původní dvojicí dorazil Ještě Kamarád (K.) // Ten byl rovněž mladší, líbezná tvář, upravený obočí a kšiltovka, řek bych mu maximálně pětadvacet, ale spíš dvaadvacet, ale z řeči nakonec vyplynulo, že už mu bylo osmadvacet. Dělnickej kádr, ale takovej ten inteligentní a kultivovanej. // Ten se zapojil okamžitě a živě, jednak mu komunikace zjevně nedělala problém, jednak se docela dobře znal s Holkou v kožený bundě (oproti mýmu prvnímu odhadu, že bude spíš kamarád toho Parťáka). // Ten Parťák nebyl nikterak agresivní, možná je to jen takovej mlčelivej typ, ale něco mi říkalo, že ho to moc nebaví. // Ale vlastně byl všem ukradenej. Mně taky. // Ta holka: živá, energická, vtipná, ale ne přehnaně afektovaná, ani na sebe záměrně nestrhávala víc pozornosti. Tmavá. Typ, co bude vždycky hezkej, a teď už má vrásky kolem očí a úst a na čele a je zrovna v tom mezidobí, kdy je možná nejkrásnější, za pár let už přece jenom bude stará, byť samozřejmě základ tý krásy zůstane. Ten tam byl i předtim, když to ještě nebylo vono. A příště už to nebude vono . // Ne, že by mi šlo právě o tohle, samozřejmě. Jen intermezzo. // Možná je čas přece jenom vzácnost.

středa 29. března 2017

Hätte, wäre, wenn.

"Oni si o nás myslej, že v těch hospodách nepracujeme" Klasická a pravdivá věta kolegy je mnohokrát prověřena praxí. Ale přesto, tahle práce má natolik nehmotný výsledky, že se pak musí ještě trochu zpracovat. A to už v hospodě nejde a někdy v důsledku hospody k tomu nedojde. "Většina lidí se potřebuje soustředit, ty se asi potřebuješ rozptylovat" řekl mi kdysi dávný přítel. No... jestli já nebudu jenom línej. Rozlišovat mezi výmluvama a trefným pohledem přímo do očí reality je někdy náročnější než poznat tlustý lidi. Hlavně je to všechno jedno, jak praví jiná klasika.
Jasně, zajít ještě na tenhle večírek, udělat ještě tuhle akci, dokončit ještě tuhle věc. Vyrazit támhle, ještě jednou navštítivit město I., ošukat dalších deset lidí, napsat ještě tuhle knihu, napsat vůbec nějakou knihu. Vyřešit tohle, aby si snad někdo nemyslel, že je to kvůli tomu... Když se chceš někoho zbavit, stačí mu to většinou dost důrazně říct. Nemusíš se hned zabíjet.
A když je všechno jedno, je taky jedno, jestli seš živej nebo mrtvej. Takže vlastně důvod se zabít neni nikdy. Nemyslím, že bychom se lišili od strojů - tedy nějak zásadně.

neděle 26. března 2017

Nebude se mi odsud chtít, až budu starej. Je to moje vlast.

Jasně, už před léty jsem psal, že když začíná jaro, je to cejtit ve vzduchu a zejména ty podvečery sou nádherný, že mi vhání slzy do očí a cejtim se jako spokojený penzista, který přehlíží krajinu. // Takhle ve Sdružení, takhle z pankráckýho vršíčku, takhle v pozdním věku, je to ještě o něco výraznější. // Samozřejmě nesnášim fenomén sousedství, a potkat fajn lidi a pěstovat (sousedský vzaby) mi nikdy nešlo, ale jisté pozvolné propojení fenoménu Sdružení s štamlokálem u Rumlíka a pozdravováním se s různými lidmi během dne na ulici, má něco do sebe. // Sedět s chlápkem na Pankráci zalitý sluncem, ve čtvrti, kde jsme oba vyrůstali, akorát on o pár let dřív a do vyššího věku, a vzpomínat na starý časy. // Nebo jít dolů do Nuslí a potkat se v nonstopáči, kterej jsme chválili s Rudesheimem a o němž jsem kdysi napsal jeden z nejdojemnějších spotů postupně s partou nejen lokálpatriotů, ale taky divadelníků, z nchž se také vyklubali lokálpatrioti. // Prahu znám dobře a některý její části mám hodně rád, k některejm mám blízkej vztah, ale tady si fakt přijdu celkem příjemně, doma, nachbarschaft. // Stárnu.